THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každým rokem se na britské rockové scéně zjeví jako raketa mladá nadějná formace, které po dalších několik málo let leží Ostrovy u nohou. Je vychvalována domácí kritikou, zbožňována fanoušky a vždy se hovoří o zaručené dlouhotrvající stálici, která je předurčena stát se tou nejuznávanější rockovou kapelou. Téměř vždy však jde o krátkodobou senzaci. Novým objektem zájmu se stali KAISER CHIEFS, kterým se pravděpodobně i přes fakt, že se jejich debut „Employment“ velice příjemně poslouchá, nepodaří prolomit tradici.
Tato mladá formace ve své tvorbě užívá podobné prostředky jako o něco starší skotští kolegové FRANZ FERDINAND, tedy rovnou rytmikou napumpované rock´n´rollové skladby s příjemnými a snadno zapamatovatelnými refrény. Stejně jako u nich je jim velice blízké spojení svižných rockových skladeb s elektro podklady. Na rozdíl od FRANZ FERDINAND jsou však KAISER CHIEFS blíže k obecnému pojetí rocku pro masy. Jednoznačně sází na hitovost, jasnost, podbízivost. Tak jako Američané THE KILLERS mají tedy schopnost napsat několik skutečných hitparádových perel, ale zde jejich schopnosti končí. Jestli je to málo nebo hodně nechám na Vás, ale u mne vzbuzují svou prvotinou dojem kapely, která rychle a okatě sází všechno na jednu kartu a má na háku, co bude za dva roky. Zkrátka jejich příjemně poslouchatelné písničky si ihned oblíbíte, ale zhruba po pátém poslechu už Vás nudí.
Transparentní příklad kapely vezoucí se na nějaké módní rockové vlně. Debut „Employment“ napěchovaný hity je rozhodně uvolněnou a příjemně poslouchatelnou rockovou deskou, ale postrádá trvanlivější základ a magnetismus. Na to KAISER CHIEFS kloužou až příliš hladce po povrchu. Kvůli skvělým skladbám „I Predict A Riot“, „Oh My God“ a „Born To Be A Dancer“ však stojí za to album ochutnat. Zase jednou zvítězila forma nad obsahem.
Debut nové britské senzace KAISER CHIEFS napěchovaný hity je rozhodně uvolněnou a příjemně poslouchatelnou rockovou deskou, ale postrádá trvanlivější základ a magnetismus.
6,5 / 10
Andrew White „Whitey“
- kytara
Ricky Wilson
- vokál
Simon Rix
- basová kytara
Nick Hodgson
- bicí
Nick Baines „Peanut“
- syntezátory
1. Everyday I Love You Less And Less
2. I Predict A Riot
3. Modern Way
4. Na Na Na Na Naa
5. You Can Have It All
6. Oh My God
7. Born To Be A Dancer
8. Saturday Night
9. What Did I Ever Give You?
10. Time Honoured Tradition
11. Caroline, Yes
The Future Is Medieval (2011)
Off With Their Heads (2008)
Yours Truly, Angry Mob (2007)
Employment (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Polydor
Stopáž: 41:00
Produkce: Mr.Stephen, Mastering: Simon Francis
Studio: Olympic Studio, Townhouse Studio in London,
Súhlas s Deadlym, veľmi chytľavý album, ktoré má svoje klady aj zápory, no na skladby ako Everyday I Love You Less And Less, Oh My God a I Predict A Riot nedám dopustiť. Zvyšok, no.. nájde sa tam ešte niečo čo stojí za pozornosť no nič svetoborné to nie je. Je to však výborná hudba do auta ;)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.